PROGRAM CESTY (změna programu vyhrazena)
Highlights
- dobytí severní točny na nejsilnějším ledoborci světa
- prohlídka plavidla včetně atomového reaktoru
- nádherné scenérie z ptačí perspektivy během letů helikoptérou nad ledovým příkrovem
- poznání nejodlehlejších částí Akrtidy
1. den
Scházíme se na pražském letišti s rozechvělým pocitem. Tam, kam míříme, přeci žádná letadla nelétají! Odlétáme tedy do Murmansku, kde nás poprvé ovane severská atmosféra. Míříme do hotelu, kde nás čeká oficiální uvítání a seznámení s ostatními účastníky polární plavby. Dlouhý den, kdy Slunce ne a ne zapadnout, je dobrou přípravou na arktické dobrodružství, které nám právě začíná!
2. den
Dopoledne odjíždíme do arktického přístavu, jehož jméno mrazí ledem a nekonečnými bílými dálavami. Murmansk! Výspa obydleného světa na nejzazším kousku severské pevniny. Naloďujeme se na černočervený ledoborec „50 let vítězství“, seznamujeme se s lodí a lodními prostorami, které se stanou naším útočištěm v nehostinné Arktidě. Ve stanovenou hodinu přesně jak atomové hodiny vyplouváme do Kolského zálivu a dále na širé moře. Kurz sever!
3. den
Plujeme Barentsovým mořem, na mořské hladině se postupně objevují prvé kry. Čas na volném moři je věnován důkladnějšímu seznámení s plavidlem, vrcholem je exkurze do impozantní strojovny atomového ledoborce. V lodním salónu probíhají přednášky o způsobu plavby ledovým polem a o unikátním a křehkém ekosystému Arktidy a také křest všech novopečených polárníků. A stále a vytrvale pokračujeme k severu a Slunce nad našimi hlavami nezapadá!
4. - 6. den
Po slunečné noci se ráno probouzíme a naše plavidlo je už obklopeno ledovou plání. Následující tři dny se budeme zvolna probíjet zamrzlým oceánem k onomu magickému bodu - severnímu pólu. Pevné ledové plochy se střídají s polynjemi - trhlinami volné hladiny v ledovém poli a s torosy - scénickými a respekt vzbuzujícími nakupeními ledových ker, z nichž často září modravý odstín upěchovaného ledu. Na ledu se občas objeví lední medvěd či odpočívající tuleň. V průběhu plavby se v závislosti na momentálních přírodních podmínkách konají vyhlídkové lety vrtulníkem, které nám umožní spatřit náš zdánlivě mohutný ledoborec v adekvátním měřítku nedozírných ploch Severního ledového oceánu.
A také si vystoupíme na pevnou ledovou kru a projdeme se kus po svých, je to vskutku zvláštní pocit mít pod nohama něco kolem metru ledu a pak už jen kilometry mrazivé vody. Nad šálkem horkého čaje či něčeho ostřejšího pak ve vyhřátém útulném lodním salónu můžeme probrat naše zážitky a dojmy s některým z odborníků vědecké posádky, vyslechnout si jednu z mnoha odborných přednášek či polárnických historek nebo jen tak zvolna lelkovat na palubě a sledovat, kterak se naše atomové plavidlo zkušeně a vytrvale prokousává ledovou plání k pólu. Dobře víme, že nám nic neuteče, nemusíme se bát, abychom vše stihli do tmy. Tma dnes žádná nepřijde!
7. den
A je to tady! Magický vršek naší planety, sen mnoha dobrodruhů a odvážlivců, kteří ve velké míře za svoji touhu zaplatili životem. To bylo kdysi. Ještě před pouhými sto lety neprobádané a zcela nedostupné místo. Magické místo, jehož tajemná krása jakoby pocházela z jiných světů. Bod, kolem kterého se doslova otáčí celý svět. Bod, kde v tiché nehybnosti stojí i hvězdy a kde všechny cesty vedou na jih. Místo, které má jen jednu světovou stranu: jih. Není mnoho vyvolených, kteří měli tu možnost stanout na severním zeměpisném pólu. A my se dnes přiřazujeme k té hrstce šťastlivců!
Vystupujeme z ledoborce na ledovou pláň, na bodě se souřadnicemi 90°0' 0' je vztyčen polární ukazatel a pak následuje fotografování a vychutnávání si onoho okamžiku. Jsme tu!
Na oslavu se nám připravuje pravé polárnické barbecue, a ač je to neobvyklé, tak pokyn před výstupem zní plavky s sebou. Nejsevernější koupaliště světa se nám zrovna otevírá jen pro ten dnešní den, byť je určeno hlavně pro otužilce. Ale kdo by nezkusil pár temp v chladné průzračné vodě na vrcholu planety?
A než náš ledoborec zamíří zpět na jih, tak se ještě dosyta nabažíme tohoto místa uprostřed proměnlivé ledové pláně.
Zítra a kdykoliv v budoucnu to už zde bude jiné, díky oceánskému driftu se ledy v tomto zeměpisném bodě neustále posouvají, náš severní pól, ten náš dnešní pól, který si odvážíme ve vzpomínkách, nám ale už zůstane napořád tím, čím byl dnes. Životním zážitkem. Ale dobrodružství ještě nekončí, vždyť nás čekají ještě tajemné polární ostrovy!
8. - 10. den
Připlouváme k jedné z nejopuštěnějších a nejméně dostupných oblastí naší planety, tajemné Zemi Františka Josefa. Název nám zní trochu povědomě, vybaví se stařičký mocnář s licousy a vídeňský valčík, sachr dort a houska se salámem od Hawelky. Kdepak, žádná vídeňská uhlazenost, větrem bičovaná skaliska, rozervané vulkanické krajiny ostrovů, daleké obzory a divočina, jak má být. Ostrovy nejsou s výjimkou několika málo pohraničníků a vědců nikým trvale obydleny a do roku 1990 byly cizincům zpoza hranice Sovětského svazu zcela nepřístupné. Tady byl vskutku málokdo. Země Františka Josefa nese navíc velmi výraznou českou stopu. Souostroví bylo objeveno v létě 1873 soukromou rakousko-uherskou expedicí. Jedním ze dvou velitelů expedice byl uznávaný polárník Julius von Payer, rodák ze severočeského Šenova (dnes součást Teplic). Najdeme tu proto Payerův ostrov, Teplický záliv a dále také Stoličkův ostrov pojmenovaný po geologovi, paleontologovi a přírodovědci světového významu Ferdinandu Stoličkovi, který se narodil u Kroměříže.
Žijí zde hojní lední medvědi, na štěrkových plážích se vyvalují tuční mroži a na skaliskách hnízdí desetitisíce arktických ptáků.
Díky stálému polárnímu dni máme dost času na výsadky na pevnou zemi na gumových zodiacích a na seznámení se s arktickou faunou i se skromnou flórou. A ohromí nás též kamenné koule na Champově ostrově, o jejichž původu se geologové přou a jejichž nevšední vzhled dává dost podnětů rozličným fantaskním úvahám.
11. - 12. den
Opouštíme Zemi Františka Josefa a přeplouváme opět Barentsovo moře. Ledové kry pozvolna mizí a tak máme čas si vychutnat pohodlí naší lodi, plavba pustým oceánem má v sobě něco z dávných cestovatelských snů. Vždyť jak se říká, i sama cesta je cílem.
13. den
Doplouváme do Murmansku a loučíme se s vysokou Arktidou. Životní cesta je za námi, a tak budeme stále vzpomínat na ty opuštěné ledové pláně tam vysoko na severu i na ty mrože a lední medvědy. Byla to cesta do jiného světa. Po snídani míříme na letiště a vracíme se domů, do Prahy.